Francouzká čtvrť

Z rezidence vyrazil do Francouzké čtvrti města. Upřímně, právě tohle je i jedna z věcí, která se mu na tomhle městě líbí. Ulice Francouzké čtvrti obzvlášť jsou plbé kultury, umění a samozřejmě muziky a on právě všechno tohle zbožňuje a to hlavně umění, ve kterým se i on sám vyžívá a to prakticky už odmalička. Začalo to vyřezáváním dřevěných šachových figurek a skončilo to právě u malování a kreslení, kterému se někdy věnuje už teď. Je jen tedy upřímně zvláštní, že se tu poslední dobou nic moc neděje. Nikdo po něm a jeh rodině nejde, to se zajisté ale může změnit. Konec konců, čarodějek, včetně tety Dahlii, které šli po Hope se zbavili už před delší dobou a od té doby právě vůbec nic nebylo. Na druhou stranu si ovšem rozhodně nestěžuje, jen je to zkrátka nezvyklé a zvláštní. Bylo totiž téměř na denním pořádku, že se stále něco děje. Když už je v té francouzké čtvrti, rozhodl se, že se rovnou i občerství, na nějaké nebohé oběti, která bude mít tu smůlu a padne mu pod ruku. Dojde k jakési dívce, kterou ovlivní a zatáhne jí do postranní uličky, kde se do ní zakousne a začne z ní sát krev a postupně tak i její život.

V klidu si pil čerstvou dobrou krev z dívčiny tepny, ale prostě ho přeci jenom musel vyrušit nějaký hlas, který bohužel znal. No jo, říkal si, že tu nebyli dlouho nějaké problémy, ale nečekal, že to přeřekně a stane se něco o pět minut později, co o tom vlastně vůbec uvažoval. No nevadí. Odtáhne se od už umírající dívky, kterou prostě nechá spadnout na zem. Na její otázku jí nějak neodpoví, místo toho si jí prohlídne, jakoby snad nevěřil tomu, že zrovna ona stále žije, čekal, že je už pod kytičkama nějakou dobu a že se s ní tím pádem nikdy neuvidí a ani neměl tu potřebu se s ní vlastně vůbec vidět. "Genevieve..." Nespouští z ní zrak. Upřímně se mu její přítomnost ani trochu nelíbí a nejspíš ani nikdy líbit nebude.* "Co tu chceš?!" Optá se. Pokud hledá třeba znovu Kola, do kterého byla zamilovaná, má smůlu, je stále mrtvý, kvůli Finnovi a pokud se třeba přišla pomstít, nejspíše se jí jen vysměje do očí. Protože buďme upřímní, nemyslí si, že by proti němu měla nějakou šanci, kort, když jak si stihl všimnout, je už upír a ne čarodějka.

Skoro by řekl, že se její chování ani za těch několik staletí nezměnilo. Přesně takhle si jí pamatuje, jen teda dřív nebyla nesmrtelná. A dokonce ani on osobně jí neproměnil, což je co říct, ti, kteří ho naštvali často změnil v upíry. Obávám se, že stále nejsi a nikdy nebudeš v pozici, kdy mi budeš pokládat otázky, ale že jsi to ty, odpovím ti. Je mrtvý. *Odpoví jí. Kolova smrt ho mrzí a spolu s Rebekhou a Elijahem mu slíbili, že najdou způsob, jak ho znovu přivést mezi živé. Bohužel se to zatím nedaří, což ho štve. Krom toho, od smrti Kola začal ještě více nenávidět svého bratra Finna, který právě jeho smrt zavinil. Uřknul ho a znemožnil mu přesun do jiného těla. Ovšem s Finnem si nikdo nikdy příliš nerozumněl, snad jen jedinná Freya, o které pořádně ani nevěděli 1000 let, že vůbec existuje. Jen Finn si na ní pamatoval, ale přesto o ní nikdy nemluvil.

Její další slova se mu opět nelíbila, vždy mu lezla na nervy a teď je, jak se zdá, ještě více nesnesitelná. Pokud tu bude otravovat, tak mu rozhodně ale nebude dělat problém jí zabít. Jako každého, kdo mu jen překážel a ohrožoval jeho rodinu či jeho samotného.* "Zavři hubu!" *Když po něm vystartuje, upíří rychlostí jí přišpendlí ke stěně a znemožní jí jakkoliv se pohnou, uzemní jízkrátka tak, aby se vlastně nemohla bránit. Kola zabil Finn. Uřknul ho." Teď by jí krásně mohl zlomit vaz, někam dovléct a pkračovat v mučení, které před lety nedokončil, ale nemá chuť ani náladu se zabývat zrovna ní.

Už by se jí chystal i varovat, že se Hope ani nedotkne a jestli ano, tak za to zaplatí životem, ale jaksi se dozvěděl, že se Hope už nejspíš dotkla. Myslel si, že už ví, že není chytré si znepřátelit Mikaelsona a už vůbec ne jeho, ale jak se zdá, z minulých událostech se prostě stále nepoučila. Prostě jí jednu vrazí a potom bezmyšlenkovitě jí zarazí ruku do hrudi, chystající se jí vytrhnoutt tělo z hrudi, ale ví, že by pak nemusel Hope už najít a tak jí tedy srdce nevytrhn, alespoň ne zatím, ale ruku jí z hrudi nevyndavá. "Kde je má dcera a radil bych ti, aby byla v pořádku nebo poznáš teprve peklo na zemi!" Před nalezením Hope ho teď nic nezastaví. Byl by pro ní schopný udělat první poslední, dokonce by byl pro ní ochotný i zemřít. Se sourozenci si možná slíbili vždy a navždy, ale pro Hope je přesto schopný udělat mnohem víc než pro ně. Ačkoliv se to snažší všelijak zakrýt, má o Hope strach a může jen doufat, že si toho, tahle mrcha nevšimne.

"Co na to říct, nikdy jsem nebyl gentleman jako je třeba Elijah." Ušklíbne se. On má od Elijahova slušného, zdvořilého a diplomatického chování sakra daleko. "Snad si nemyslíš, že tě Kol stále miluje. Vlastně předtím, než zemřel, chodil s nějakou jinou čarodějkou, do které byl snad ještě víc poblázněný, než tenkrát do tebe. Upřímně, nemáš už u něj šanci." Opravdu by jí vůbec nejraději zabil. Její další slova ignoruje. Prostě na ně neodpoví a nakonec přeci jen vytáhne ruku z jejího hrudníku. Nemá vlastně pořádně na výběr, což je smutný, ale jak již bylo řečeno. Pro Hope udělá první poslední. "Kde je a ptám se naposled, pak to z tebe dostanu po zlým!

"Hledáme způsob jak ho oživit, ale když tě to nezajímá, o to vlastně líp." Musí uznat, že ten plán promyslela dokonale. Unést jeho dceru a pak mu ještě oznámit, že pokud se do osmi neozve, tak Hope zemře.. Opravdu dokonalé a také mu tak nabývá, čim dál tim větší nutkání jí zabít, ale nemůže, protože pokud by se mu nepodařilo Hope do osmi najít, přišel by o ní a vina za to, že zemřela jeho dcera, by ho pronásledovala sakra dlouho. Nejspíš by si to ani nikdy neodpustil. Hope miluje, ale někdy je to pěknou nevýhodou. Jako třeba teď. Nepřátelé půjdou po ní, ne po něm a potom mu skrze ní, budou vyhrožovat a zároveň budou vědět, že udělá cokoliv, aby jí zachránil a to pro něj právě nevěští vůbec nic dobrého. "Možná budu ochoten přehlídnout všechno, co jsi stihla napáchat a nechat tě žít." Odpoví jí a probodává jí pohledem.

"Upírství není špatný osud, lásko. Být nesmrtelná je to nejlepší, co jsem ti mohl dát, ačkoliv jsem to rozhodně nechtěl. Z toho, že ses dostala do situace, v jaké jsi byla a která tě stála i tvůj čarodějnický život už já nemohu. Měla si ve mně mojí krev, ale nezemřela jsi mou rukou jako jiní. Něco mu tu nehrálo. Nejprve mu odmítala Hope vrátit a teď najednou ano.. Z ničeho nic. "Ustupuješ moc rychle. V čem je háček... Nevěří jí. Pochybuje, že by šla dobrovolně na svou smrt. To se jí ani trochu nepodobá. Prakticky mu řekla, až dostane Hope, aby jí zabil. Jen v tm ale nevidí ani jeden logický důvod, proč to chce. Jediné co v tom vidí je, že tam něco nehraje. Nevěří jejím slovům a je snad téměř přesvědčen, že něco chystá. Možná vleze přímo do pasti až půjde pro Hope, kdo ví. Ovšem i to je ochotný risknout.

Opravdu pokud něco nečekal, tak to, že Genevieve zapne z ničehonic emoce a sesyype se tu jak domeček z karet, jak se právě teď stalo. Je ironické, co s ní udělala jeho přítomnost a to ho prakticky nenávidí, takže úplně nechápe co jí vlastně přimělo zapnout. Je to jednoduché. Po těch mnoha ztrátách ano. Kol se vždy raději bavil, než měl trvalé vztahy. Tuhle drobnost měl s Kolem poměrně společnou, taky upřímně nebyl na moc dlouhé vztahy, až na pár vyjímek si vystačil s nějakou ženou na jednu noc, což se mu jednou stalo osudným a Hayley tak čekala jeho dítě. Bezpochyby Hope miluje, ale je jeho slabinou a mohla by právě kvůli němu přijít i o život. Každý udělá něco, na co není pyšný. Každý někoho zabije nebo něco zničí, jen někteří s tím zvládají žít a to se musíš naučit i ty. On sám se naučil žít s věcma které spáchal. Posílání sourozenců do rakví, zabíjení nevinných nebo dokonce příbuzných. Každý udělal něco, co ho mrzí. Pro ochranu Hope jsem zabil svého vlastního otce, po kterém jsem toužil 1000 let a když jsem se ho dočkal, prostě jsem ho zabil. Vždy ho zúžovala paranoia. Chtěl Anselovi věřit, ale nemohl. Na to si měl moc blízko k jeho matce, která po Hope šla. Nejseš první ani poslední, kdo šel po mé dceři. Chtěla jí zabít i moje matka a tak jsem já zabil matku. Pookrčí rameny. Osud Esther je mu už dávno ukradený, po staletí se nenávist k ní jen a jen prohlubovala a není rozhodně cesta zpět, která by ho přinutila jí dát další šanci a milovat jí, jako jiné děti své rodiče milují. On osobně vždy měl problémy s rodinnými vztahy a to se ani teď tak úplně nezměnilo.

Dobře, možná teď nezvolil úplně nejlepší slova, vzhledem k tomu, že se sesypala ještě víc, ale no nevadí. Po chvíli se ovšem zarazila, překvapilo ho, že o tom neví, přinejmenším o tom, že zabil svou matku, ale je pravda, že t dlouhou dobu nevěděli ani jeho sourozenci, alespoň někteří. Přikývne. Jo zabil. A matku né jen jednou. Zemřelo hodně lidí mýma rukama lásko, taktéž třeba teta, což byla matčina sestra a nebo nevlastní otec, kterého jsem taky zabil víckrát a to bez jakéhokoliv slitování. Vlastně Esther a Mikaelovi se i prakticky stihl vysmát do očí těsně před tím, než jejich život ukončil. Dodržuju své sliby, ať jsem podlý a zvrácený jakkoliv, sliby dodržuju. *Odpoví jí a pak už přijde někdo s Hope. Konečně. Rovnou se k ní vydá a vezme si Hope k sobě. Kdyby nezakročila Genevieve a neposlala toho chlápka pryč, nejspíše by ho zabil, což se zajisté tak stane, jestli ho ještě někdy náhodou potká. Jakmile drží Hope v náruči, přivine si jí blíž k sobě.